HororPark

Smysluplné konce nemají žádnou chybu a často se nezakládají na reálném podkladě. Mystifikace volnomyšlenkářskou duší tak nemá očekáváné důsledky a neposkytuje omamnou rozkoš egoismu z narcisticky „vytuněného“ sebeklamu. Veškerá ta pitvořivost, pseudoparodie, tyjátr, si mne ruce společně s ironizací a jasným konstatováním důvtipu. V mozku se z tohoto důvodu provádí operace o jedné neznámé a dosažení známého výsledku. Pokud si lidská bytost nedokáže uvědomit svou vnitřní a nepovrchovou hloupost a není schopna ignorace věcí jako skutku ďábla, není důležité, aby takový člověk žil, existoval na planetě Zemi.

V 16. století Sodomité utlačovali rádoby syny Boha, bohany. Důvod byl jednoduchý. Velké šperkové bohatství, kterým bohani disponovali. Nabili jej poctivou cestou z generace na generaci. Avšak bylo jim to prd platné, když vzešla v platnost vyhláška o předání všech cenin do rukou sodomitů. Ti, jako vládnoucí rod si urgovali vše, co chtěli a vždy toho i dosáhli. Bohani se ale nedali. Měli svou hrdost a čest. A neztratili své hodnoty ani v časech té nejvyšší krvavé a bestiální krutovlády. Sodomité měli své metody, jak dosáhnout svého. Házeli vybrané bohany do kobek s krysami a nechali je vyhladovět k smrti. To v lepším případě. Standardem bylo několik týdnů intenzivního mučení. Napařenými koňskými podkovami vypalovali dvorce kolem bradavek, sekyrkou oddělovali koule v šourku, vymočovali se do kleštěmi otevřených zadnic, někdy i do nich přímo srali a vyhrožovali, že pokud ty hovna upadnou z řitního otvoru, tak je budou podávat na snídani. Jejich mozková aktivita byla ve výtečném stavu. Euforie nenávisti, páchání zla, vytváření ďábelských skutků = atributy potřebné k správnému proudění kyslíku do mozku a pohybu nervů.

Kal Al, vrchní sodomita a tyran za svůj život zabil přes 100 lidí. Ani jedné smrti nelitoval. Neodlišoval pohlaví ani věk. Měl to úplně u prdele. Malé bosé vesničanky s copánky několikrát znásilňoval, a to už třeba při třetím kole byly mrtvé. Studená vagínka už ani tolik neobtahovala široký chlapský dick. I přesto se ejakulát dokázal uchytit do útrob holčičí kundy. Starostlivé maminky podobné hrůzy sledovaly, zatímco byly současně znásilňovány, a to i dvojitou penetrací. Nejčastěji kupou upocených, smradlavých, kapavkou nakažených sluhů Kal Ala.

Napadených vesnic obývaných bohanskými rodinami bylo po celém území dosti. Po každém útoku se přeživší vždy jali koní a kočovali o stovky kilometrů dál v naději, že budou v bezpečí. Ve jménu Boha. Toho Boha, který dovolil, aby sodomité trhali novorozeným ruce, upalovali rodiny místo táboráků, znásilňovali staré muže ve trojko, vyplňovaly všechny ženské dutiny tmavými, špinavými a širokými lofasy, kradli šperky a cennosti, zanechávali pořádné hovance na osídleném území a v neposlední řadě rozsekávali mozky malých kluků a holčiček hamatnou palicí z dubu, které následně nabodávali na kůly a zdobili semenem.

Avšak i v této kruté době se našel někdo, kdo se krutovládě sodomitů vzepřel. Švarný julek zvaný Pesi Pes. Chlap jako hora. Svaly jako Herkules, obočí po Brežněvovsku, nohy jako lopaty a pořádný černý háro s lupy. Od narození eunoch. Pocházel z rodiny bohanů. Ne však ortodoxních. On sám věřil i nevěřil. Byl to skeptik. Metody sodomitů ale nenáviděl. Po každém jejich útoku na vesnici se podílel na opravách domů a ošetřoval poraněné. Pomáhal zbavovat se mrtvol a očišťovat spermatické šlince z hlediska důstojného pohřbení.

Útok na osadu Koněpotrat

To bylo jedno odpoledne. Podzimní odpoledne. Vítr foukal, stromy tančily, keře zpívali. Dole v údolí se připravovala velká hostina. Osada Koněpotrat pořádala oslavu narození nového bohanského člena. Připravil se dlouhý stůl, sváteční prostírání, tři velké a plné konve bylinkového čaje a porce opečených kůzlat. Všude úsměv a veselí. Pánové si upravili vousy voskem, dámy zase oblékli sváteční šativo. Krásně opečená kůzlátka se vyjímala na obřadné tabuli. Vyprávěli se historky, vtípky. Popíjelo se. Symbolicky se i nakapalo trochu vína na nového člena velké rodiny. Miminko plakalo. Všichni se usmáli a odnesli dítě raději do obydlí.

Každá idylka ale jednou končí. Při největším veselí se z blízkého kopce ozvaly hlasité zvuky. Byl to křik. Několikanásobný a hromadný, podpořený dupotem koní.

„Hyjé ty kurvo, hyjé!“ Kal Al povzbuzoval svého koně a bičoval jej do hlavy

Bohané spatřili jak se zhruba 30 sodomitů žene na osadu.

„Ach můj Bože, ach můj Bože!!!!!“ ozývalo se od vyděšených žen.

„Co budeme dělat?“ otázal se liliputí vousáč na staršího člena.

„Budeme bojovat!“ odpověděl starší člen a všem nakázal k otevření kočovné rakve, která sloužila jako sběrna různých zbraní.

„Ale co Bůh? Nebude se na nás zlobit?“ ozvalo se odněkud.

„Bůh? Ten si s námi neustále vytírá prdel!!!“ vykřičel Pesi Pes.

Střet je nevyhnutelný. Ženy se i s dětmi schovali do svých obydlí. Muži zůstali venku, ozbrojili se palcáty, sekerami a dýkami a obrátily stoly k využití ochranného štítu. Pesi Pes měl v zásobě pušku, kterou dostal od svého otce než padl v boji se sodomity. Byl rovněž schován za stolem. Už to bylo pár metrů. Pořádné řvaní a výstřely z pušek do vzduchu. Koně byly na dosah. Už to přijde. Už to přijde. Už to přijde. Bohané naprosto upoceni s děsem v očích. Nelze se tomu boji vyhnout. Buď to budou oni nebo sodomité. Začínáme!

Kal Al se svou koňskou kurvou si to namířil přímo do jednoho ze stolů. V rámci euforie ale zaškobrtli. Jak kůň, tak Kal padli na zem. Mladý Vavřinec chtěl využít situace a Kala na zemi překvapit. Nepovedlo se. Kal rychle vyskočil a upravenou hlavní pušky vystřelil mladíkovi mozek z hlavy tak, že na daném místě se spustila mozková sprcha. Další tři bohané se vrhali na Kala. Ten ale s pomocí své bandy všechny zabil. Ze situace 3 na 1, vyšel vítězně Kal Al. Všechny mužíky s partou hovad umlátil podpatkami bot. Hlavy na kaši. Vajíčka na hniličko.

Pesi Pes sledoval, jak sodomité přeskakují obranné stoly a z druhé strany je sekají hlava nehlava. Střídání pušky a šavlí. Propichy ledvin, odhalování střev, ustřelené hlavy, skákající játra, rozmrdané plíce, trupy, míchy, kolenní jamky. Neskutečná jatka. Pesi začal střílet. Neuměl to. Snažil se zabít nejbližší sodomity. Trefoval se ale do prdelna. Kulky se odráželi tak, že trhali tkáně bohanům. A v tu ránu – prásk! Jedna kulka se ujala. Trefa do černého. Povedlo se mu zabít vlasatce z řad sodomitů, který se chtěl dostat k ženám s dětmi. Naštěstí Pesi trefil dobře a indian stylaři prostřelil pánev. Byl to úspěch. Střílel dál a s vědomím, že jednoho už zabil, zvedlo se sebevědomí a zpřesnil mušku. Začínal to kácet. Lebky i varlata. Bylo to jedno, hlavně, že je to zabije.

Kal Al v jednom z mnoha soubojů vyrval srdce z těla. Byl to liliputí vousáč, který se dostal do šarvátky s Kalem. Neměl ale nejmenší šanci. Kal si nahmatal z kapes dýku a 40x bodl nebohého sympaťáka do břicha a okolí. Z důvodu odkrytí vnitřku těla neměl problém s nalezením srdce, které prudce vyrval a hodil do řitě. Převaha sodomitů byla zřetelná. Bohané ač se snažili sebevíc, nebyly bojovníky. Z těch několika odvážných mužů zbylo už jen pět. Mezi nimi i Pesi Pes. Další byl Lotar, Samuel, pan Kant a doktor Vajgl.

Lotar – čtyřicátník s pěstěným knírem a delší kotletáží. Jako dítě byl svědkem vraždy rodičů. Ti při jedné rutinní procházce městem schytali „cedníkovou nálož“ z nově vyvinutého samostřílu. Byl to nečekaný útok, v dnešní době označován jako teroristický čin. Viníky byla trojice malomocných druhů sekty Luciferovy děti, která v rámci otestování nové střelné zbraně to pustila do nevinných lidí. Odneslo to celé náměstí v centru města. Jindy malebné místo s nádhernou fontánou se proměnilo na místo smrti. Krvavá fontána, lavičky poseté střevy, spáry zalité krevní plazmou, fašírky hubních prostor pánů v cylindrech, rozesetí začínajících menstruačních dívek, děti s půlkou obličeje, starosta města s řití na maděru. A bohužel i již zmínění Lotarovi rodiče. Zanechalo to v něm velkou stopu a ovlivnění. Viděl to na vlastní oči. Slyšel, jak se kulky vtiskli do jejich těl a cedili krevní destičky. Slyšel, jak jeho otec na něj křičí, že má popadnout nohy na ramena a utéct co nejdál. Jeho maminka byla tak rozstřílená, že se nad tou obrovskou kadencí děr uvolnily ňadra a upadli na zem jako domácí knedlíčky. Lotar utíkal. Utíkal a brečel. Utíkal a brečel. Pil své slzy.

Samuel – čerstvě dospělý bohan s pronikavým pohledem. Od mala měl blízko k Bohu. Respektoval jej a ctil. Každé ráno, odpoledne a večer se modlil. Byl důsledným ministrantem. Doplňoval kadidlo, ofoukával prach z biblí, čistil lavice, hluboce kouřil svému knězi, pomáhal s prezentací v kostele, láteřil nové lidi ve víru v Boha, honil si při představě, že je mrdán Hospodinem. Velmi hodný chlapec. Nyní dospělý muž.

pan Kant – bývalý výběrčí daní a dvorní pisatel šlechtice Kohnora. Za svou službu si vydělal obrovské množství zlaťáků. Nikomu a ani rodině však žádný peníz nedal, dokonce nepůjčil. Byl to zmrd, co se vesral do osady Bohanů a přiživuje se svojí neaktivitou a schovaným pytlem peněz kdesi v poušti u 3.kaktusu zleva po pravé straně 12.řady.

Konec 1.části