HororPark

Z minulého dílu:

Franta se najednou vrátil do místnosti. Sundal si kalhoty i kárované trenky a napochodoval před Vendel.

Franta: „Ták tady jsem!“ řekl jasně.

Vendel: „No teda Franto!“

Franta: „Šahejte, ližte, kuřte !!! Já se neudělám !!!

Leo s Lubošem povstali a začali tleskat a volat : „BRAVO FRANTOVI !!!“

Čtvrtý díl právě načínáme:

Vendel: „Druhé šance nejsou tak snadné, Franto… budeš mi muset rozepnout blůzičku a nepočítej s tím, že budu povolná…“

Luboš zkušeně pozvedl obočí.

„Vendy“ se na své kancelářské židli natočila nepřístupně z boku. Měla profil operní divy. Při tom pohledu bylo pro jakéhokoliv muže nemožné nebýt v „aktivní nahotě.“

Frantu opět ovládla nervozita. Hlavou mu projížděly myšlenky, jako klusáci v Bravanticích.

Stojím tady se špakem na štorc před dvěma cizíma chlapama, pro které jsem pořád jenom obyčejná nula, a tahle čubka si ještě bude určovat, z které strany jí ho tam mám nacpat?

Celý obrázek Franty byl takový, že vlastně zůstal stát s pérem jako skoba na kabát.

Leo: „No čo, tretia šanca nebudě, ty somár! Budeš tu len tak hučet na vec, alebo čo? Už možem isť domov, pán strašák? Zandajte si ho za pások, mister gongulec! Nech ťa tu už nevidím, ty čtverák - švihaj cez dvere a doma si na tych svojich trenkách nezabudni zahráť sudoku!!“

Luboš: „Leo Leo, brzdi.“

Vendel se jen uchechtávala a bez zájmu si dopínala blůzku až navrch. Věděla, že po tomhle se dnes už nic konat nebude.

Franta cítěl ochab a zvolna suchý žalud mu polehku couval do „hangáru.“ Dnes to prostě nedokáže, i když by tolik chtěl. Navlékl si svoje kostkované trenky, pak kalhoty, které jen držel za pás a beze slova odešel.

Bouchnutí dveří následoval Leův hurónský smích.

Franta přidal do kroku a jeho dupot patama v ponožkách se rozléhal chodbou.

Měl však dojem, že se za ním někdo žene. Byl to Luboš, zastrkávajíc si za běhu košili do kalhot.

Luboš: „Franto, počkej!

Franta se po pár krocích v chodbě otočil. „Končím, nemám na to, už to chápeš?“

Luboš: „Poslouchej Franto, máš fakt slušný nádobí. Nejsem v branži žádný novic, něco už poznám. Leo je zasranej čobol, furt si potřebuje něco dokazovat. Rozjíždím boční projekt. Mám podepsanou privátní smlouvu s Čedokem - nádherný destinace. Hlavně bývalá Jugoška a Krk. Sehnal jsem konexe na dechaře z orchestru Sandyho Lopićiće pro hudební podklad…

Chtěl bych zase rozjet produkci softek na půlnoc. Odběr na Netflix. Mám čísla na papíře, že starší ročníky si to žádají. Všechno je zajištěný. Jdeš do toho se mnou?“

Z Franty opadl všechen vztek. Tohle totiž neznělo vůbec špatně, a pokud měl být aspoň jednou v životě rozhodný, musel jím být právě teď. Jednu šanci před pár minutami promarnil a dluhy společně s výstrahami od Residoma visely ve vzduchu.

Potemnělou chodbou se nesly milostné heky Vendel…

Franta položil Lubošovi ruku na rameno, ve stylu pozdravu od XiXaa: „Luboši, myslím, že si půjdu sbalit na Jadran.“