HororPark

Pokropil jsem se vlažnou vodou a zlehka usedl na čalouněnou sedačku. Náhle přišel Jonathan. Spoře oděn si otevřel ledničku a vyňal z ní pomenší láhev s trvanlivým mlékem. Upil z ní a přisedl si ke mně. Jedním očkem se podíval se na můj mokrý obličej a znova upil z láhve. Tento děj pokračoval v dalších třech intervalových minutách.........poté vstanul a svlékl si své červenkavé trenýrky se spínací šňůrkou.

Nahý Jonathan se na mně dlouze podíval a řekl větu, na kterou nikdy v životě nezapomenu:

"Petře, mám na tebe strašnou chuť ! "

Jindy ostýchavý Jonathan mi dnešní noc připadal jako utržený z řetězů. Jeho ztopořený penis s totálně odhaleným žaludem "vřískal" po dotyku jiné osoby. Já jsem ale stále pohodlně seděl na sedačce a poměrně v klidu pozoroval Jonathana a jeho "vercajk".

Jonathan: Nutkání?

Petr: Nutkání k čemu?

Jonathan: Jsem jako struskovitá láva! Pojď mě zažehnout!

Petr: Ech, pobolívá mě hlava....víš.

Jonathan: Zase ty tvoje výmluvy! Umíš snad něco jiného ?

Petr: Ach jo. Prostě na to nemám dneska náladu no.....dokážeš to do prdele pochopit?

Jonathan: No jak myslíš...si budeš přístě "leštit bambus" sám!

S Jonathanem žiju už něco přes 5 let. A dá se říct, že po celou tu dobu žijeme v jakési harmonii a symbióze našich povah. Tento soulad má ale své "nešvary". Například předminulý měsíc mi Jonathan slíbil, že konečně zaplatí účet za kabelovku. Měsíc uběhl jako voda a kde nic tu nic. Nakonec jsem to musel zaplatit já a k tomu mi připočítaly penále za pozdní platbu.

Život je hold řemen. Život se s nikým nepáře a člověk může věřit jen sám sobě....ale jinak se to jakože dá. Úklidové práce v domě zvládáme na jedničku dvakrát podtrženou a zahradničení se dá taky pochválit. Také nám to klape v posteli. Jonathan když chce, tak je něco mezi tygrem a tasmánským čertem (to jako doslova). To pak musím hodně často měnit peřiny kvůli zaschlým semenům (Jonathan totiž svou devízou jistě nešetří). Jo jo -- v posteli je to opravdická jízda.

Dneska jsem ale na sex neměl ani pomyšlení. Už od rána mě pobolívá hlava a dozajista se necítím "svůj". Byl jsem kvůli tomu taky u doktora. Ten se na mně podíval a předepsal nějaké prášky na bolení hlavy......3x denně brát a mělo by to přestat, říkal. Zrovna teď jsem si jeden vzal a s pomocí vodního pitiva spolkl.

Jonathan byl už dávno v ložnici a tipuju, že se už spí. Určitě je na mně rozlobený. Určitě bude ráno hrát uraženého a určitě mi nepřipraví snídani do postele. No jo no....ale já se s tím nějak poperu....říkám si, že by nebyl špatný nápad kdybych dneska spal v "obýváku". Přeci jen se mi nechce po schodech nahoru - tohle mi připadne jako pohodlnější způsob relaxace. Polštář zde mám, podušku rovněž. Takže hajdy do hajan !

Jsou 3 ráno a já jsem nezabral. No to mě poser. Ani po ustavičné snaze o spánek mi to nijak nevyšlo. Oči jako podsvinče, nezahojený opar na rtu a výraz naprostého lunetika. S tím vším v tuto brzkou ranní hodinu nedobrovolně disponuju a v duchu si říkám, jestli bych si neměl vzít další prášek na spaní. Jako, nejsem nějaký velký zastánce práškové ideologie ale zase když to člověk mermomocí potřebuje tak.....

A nebo ne ! Prostě si pustím telku a zaspím takhle. U telky rád zaspávám....je to docela rarita. Teď jenom nalézt ovladač.....kde jenom je ? Kde ? Kde ? Kde ? Uch - už ho mám (no sláva)!

Palec na tlačítko "START" a televize je zaplá.

Ani nevím co zrovna dávaj. Ale to je v podstatě jedno. Byl bych rád i za záznam z šachového klání. Zkouším tedy přeskakovat hluché kanály a obdivuju kolik televizních stanic má pro tuto dobu zvolenou šedivou image. Kanál 42 a hle ! Porno. Hardcore porno s nějakou hubenou luntkou, která v latexovém oblečku dráždí oplzlého cvalíka na jeho krásně provrzaném gauči...........to jsem zrovna nechtěl.

Tak tenhleten zážitek mě probudil jakože docela. Jsem pro každou špatnost ale porno mi vždycky přišlo ubohé a fádní. Radši preferuju klasický přírodní sex bez jakékoli výpomoci různých porno-materiálů. Jakoby nestačila klasická "kuřba" nebo "píchačka" do konečníku, že ?

Tedy přepínám. Kanál 48. Muž oblečen v modrém kvádru si to "špacíruje" do nějakého motelu. Hm. Je u recepčního a vyzvedává si klíčky od pokoje. Pomalým krokem se dostává k pokoji číslo 2 a v tu ránu ho "klepne pepka"(tak to je fakt skvělý film). Skvělý film pro jednoho totálně unaveného a zdeptaného "homouše" ležícího na sedačce v obývacím pokoji. Říkám si, že teď už snad usnu.

4 hodiny ráno. A já se čumím na strop jako idiot a levým uchem poslouchám nějaké přiblblé kecy z toho připosranýho filmu pro pamětníky. Kurva práce ! Nějak tuším, že se mi už nepodaří nějakým normálním způsobem zaspat. Všechno marný. Asi mi není souzeno abych spal. Udělám si něco k jídlu a budu sledovat brzký ranní program.

Po nějaké době strávené v kuchyni se navracím do "obýváku". V jedné ruce talířek s obloženými chleby a v druhé pomerančový džus. Co naplat no. Když nejde spánek tak půjde jezení (a to vím jistě). Usednu na sedačku, přikusnu k chlebíku a spontánně sleduji krabici, která mluví a vizuálně mě upoutává.

Ajta rajta ! Jen co jsem dožvýkal poslední kus druhého chleba, film skončil. Sápám se po ovladači a předhazuju své ochablé tváři další televizní kanály. Na jaký kanál se budu dívat asi teď? Na jaký....na jaký ?

Opět hodně šedého šumu. Opět málo kanálů v provozu. Opět je to děsně v prdeli. Ou moment........nebo že by teď ?

Kanál 69. Páni, to je ale numero ! Vůbec jsem neměl pojetí, že máme i tento kanál. Myslel jsem, že naše kanály se sdružujou do hranice čísla 50.....pak už vlak nejede. Jenže, jsem se asi mýlil. Kanál s pořadovým dvoucifrem 69 vidím poprvé.....ale zase si říkám, že po tom nekonečném šedém zákalu tv stanic, je to aspoň jedna z mála, která i v tuto hodinu je v provozu.

Hned první co mě zaujalo byl fakt, že tato stanice nemá logo nýbrž název. Prostě nic no(to jsem ještě nezažil)...co se týče vizuální stránky věci -- ta byla taky dost chabá a prostá. Kanál nabízel pouze obraz jedné opuštěné krajiny kdesi na venkově. Všude byla mlha. Nikde ani "živáčka".

Říkám si, že tato stanice asi není moc výdělečná když divákovi nabízí obraz jedné pusté krajiny v nějaké mlze. Chvíli vydržím na této kabelové zastávce a uvidím jestli proběhne nějaká změna v obraze. To jsem fakt zvědav. Beru to za jakousi miniaturní náhražku za adrenalin. Stejnak už neusnu....aspoň nějaká "zajímavá" aktivita v mé nicotné etudě. Usedávám na křeslo a pozoruji obrazovku.

Asi po šesti předlouhých minutách mého ustavičného okuku obrazu se dostavil pomyslný výsledek. Z té mlhy se vynořila jakási osoba. Pokud bych ji měl detailněji popsat, tak byla zahalena v černé. Velký černý klobouk, dlouhý černý kabát a ladící černé botky, které měli pomenší podpatek zdobily tuto neznámou personu. Zpočátku se dívala na okolní okvětí cesty a ukládala menší kamínky do nějakého světle-zeleného pytlíku s lýkovým provázkem.....ale po chvíli se otočila čelem k obrazovce a připadalo mi jakoby se na mě dívala.....jakoby mě pozorovala skrze televizi.

V duchu jsem se smál....ale na druhou stranu jsem měl pocit, že něco tady nehraje. V mozku mi habrovala myšlenka o nějaké podivnosti. O nějaké podivnosti, která dokázala aby mé srdce pumpovalo čím dál větší rychlostí. Přehrával jsem si duchapřítomné informace o této "stanici". Tak za prvé, tuto stanici jsem nikdy předtím nechytal.....za druhé proč nemá tato stanice žádné logo, název či ikonu....a proč se do prdele ta černá postava na mě zpříma dívá jakoby mi chtěla něco.....

Bože! Co se to děje ? Zešílel jsem.....ne nezešílel....není to ani sen. Připoután ke křeslu s potem na čele sleduju osobu v černé. Ta se blíží stále blíže k obrazovce a mě to připadá, že jediné co nás odděluje je skleněná výplň.

Tričko, které bylo ještě před chvíli suché je znenadání plné nasáklého potu. Nohy se mi klepou strachem a obavami co přijde. Snad nepřijde už nic....prosím ne ! Osoba zahalena v temné barvě se rázem přitiskla na skelnou výplň televize a já zpozoroval detaily její tváře....tváře, tak hrůzné, že se mi zježily vlasy.

Tak to je na mně moc....vůbec tomu nerozumím. Mám strach jako malé škvrně, třesu se jako osika a nějak cítím, že možnosti pohybu jsou mi v tento moment zakázané. Jediné co můžu, je sledovat televizi a čekat co udělá osoba v ní.

Již jsem věděl, že ta podivná existence z tv je muž......muž s dlouhou jizvou na levém líci a se smrtícím výrazem ve tváři. Možná by mi chtěl něco říct ale zvuk vůbec nejede....zdálo se mi, jakoby se audio na tomto "kanále" znenadání vyplo. Jakoby tento obraz vytvářel jenom temnou a strašidelnou stránku pomocí obrazu muže v černém přitisknutém na obrazovce. Jako "křoví" slouží pustá krajina a mlha, která se za tu dobu zvětšila do enormních výšin. Připadá mi, že pokud neuteču ven, tak se stane něco moc strašného....něco tak strašného, že si to ani nedokážu představit.

Nutkání o úprk z křesla zastavila má "zkamenělost". Chtěl jsem se pohybovat ale prostě to nešlo......ať jsem se snažil sebevíc. Ale teď kurva co ?

Bylo půl 5 a já jsem se stále usilovně snažil o nějaký pohyb mého těla. Situace se nezměnila. Tváří v tvář se pozorujem s temným jedincem v tv - a já jsem v nesnázích. V nesnázích tak obrovských, že by mě z toho nikdo nevysekal.

Ale pozor !!!!! Změna !!!!!!!!!!!!!

Osoba najednou zmizela z obrazovky.....jakoby mávnutím kouzelnou hůlkou "vyfičela" z obrazu a televize opět ukazovala pouhopouhou a bohapustou krajinu v mlze. Oddechl jsem si. Byla to úleva. Byl to zázrak !

Znenadání jsem byl opět schopen pohybu.....spadl mi obrovský kámen ze srdce. Plně propocen jsem uchopil ovladač a televizi radši vypnul. Táák ! A je to ! Říkám si, že ta hrozná muka strachu už dozajista skončily a že všechno vlastně byla nějaká chyba v kabelovce, určitě se to nějak vysvětlí.

Po tomto děsu se odebírám radši do ložnice. Půjdu se vyspat k Jonathanovi....aspoň nějaká útěcha no. Vystoupám po našich schodech a slyším nějaké zvuky....ale nejen tak ledajaké zvuky....přišlo mi to jako nějaké sténaní. Jakoby někdo volal o pomoc.....panebože ! Snad se něco nestalo Jonathanovi !

Rychle přijdu do ložnice a co nevidím. Jonathan leží v převeliké kaluži krve a z posledních sil se snaží vstát.....

Petr: Panebože ! Panebože ! Co se ti kurva stalo ?

Jonathan: ......no......víš, j-já.....

Petr: Radši nemluv, volám záchranku !

Jonathan: j-jen ti chci....říct, ž-že tě moc miluju !

Petr: Bože, já tě taky miluju ale teď hlavně nemluv !!!

To bylo všechno co Jonathan řekl. Pak zemřel. Vykrvácel na bodné zranění na krku způsobené nějakým ostrým předmětem. Policie všechno vyšetřovala ale pro nedostatek důkazů se případ založil jako "nevyřešený". Můj Jonathan zemřel přesně v den pátku třináctého.

Je to náhoda nebo ne ? Musím vám ale říct jednu podstatnou informaci....když jsem se po smrti Jonathana vrátil z nemocnice domů a snažil se vyčistit ložnici, tak jsem si všiml jedné podivné věci....televize, která byla v ložnici....(byla to naše druhá) měla v ten moment senzor na červené....to znamená, že byla zapnutá ale ne v plném provozu....vydedukoval jsem, že v moment jeho smrti měl Jonathan zapnutou televizi....ale naprostým šokem pro mě byl fakt, že jsem pod nočním stolkem nalezl černý klobouk....přesně takový jako měla ta hrůzná postava v televizi v obývacím pokoji.....

                                                   Konec