HororPark

Cesta na nákup do Alberta je zahalena tmou. Příchodem k obchodu zjišťuji, že namísto Alberta zde ční Kaufland v celé své typické rozloze…

Je evidentní, že nákupní choutky v této době oslovily více lidí. Na konci prodejny si všímám vcelku neobvyklé věci: je zde možnost odskočit si na toaletu po čas nákupu.  Rád okusím tuto novotu a vstupuji do dveří s označením „pro pány.“

Při otvírání však do něčeho narazím. Je to invalidní muž o francouzských holích, zanedbaného vzhledu a nestoudné nahoty. Sprostě se na mne oboří, přičemž já, ni močení nepočínaje, jej biji jeho vlastními holemi. Mé počínání zastaví až pohled na krev. Muž však neztrácí vědomí a plazí se po podlaze.

Já, vědom si svého nekalého činu, klidným krokem vycházím z toaletních prostor a s modrým plastovým košíkem mířím směrem k pokladnám. Je mi jasné, že útěkem po prodejně bych na sebe upoutal pozornost, proto jdu jen trochu rychleji a kličkuji mezi regály, abych nebyl na přímý dohled zbitého vyplazivšího se muže.

Nákup v košíku bych měl zanechat někde mezi regály a co nejrychleji budovu opustit, ale nečiním tak a namísto toho stojím dlouhou frontu u pokladen. Čas do zalarmování ochranky se krátí. Už mám zboží na páse a doufám ve spásu.

Najednou zhasnou všechna světla. Vchod je uzamčen a tmu protkávají jen svítilny těžkooděnců. Je pozdě hořekovat nad nesmyslným nákupem. Skláním se k zemi a pomalu se kryji za pokladnu. Všímám si, že mi ještě trčí nohy a tak je přitahuji co nejblíže k tělu. Nikdo mě zatím neobjevil.

Snad po pouhé minutě se světla opět rozsvěcují a vchod je opětovně otevřen. Provedu platbu za nákup a odcházím.

Možná jsem se vyhnul lapení, ale to stejné nemohu říct o svém svědomí. Jdu s kamarády noční ulicí, pln napětí a strachu, že mě někdo pozná. Určitě už jsem v nějaké pátrací relaci. Občas popoběhnu a ukrývám se ve výklencích a za popelnicemi. Kamarádi jsou z mého chování v rozpacích a já jen stěží předstírám, že o nic nejde…