Jiří Bernát
Vekslákové dítě, balič porno kazet, ochranka v Diskontu nebo pracovník na lakovně. Těmito všemi profesemi podstoupil Jiří Bernát, řečený „Berňa“. Osobnost, kterou jsme nalezli čirou náhodou bez jakéhokoliv úmyslu. A to v jednom sloupku v Hospodářských novinách z roku 2005. Bylo tam psáno o jedinci, jenž na vesnici Břímka dokázal chytit místního žháře a předat ho policii. Za tento čin si vysloužil čestné občanství v tamní vesnici a taky obdržel symbolickou korunu. Osobnost, za kterou se v plné polní rozjedem se může chlubit krásným věkem. Je mu 89 let a stále je svěží a aktivní. Dokonce stále pracuje. Jako zemedělec se stará o úrodu a taky vypomáhá vesnickému závodu v různých opravách. Mnoho lidí mu může závidět jeho elán a vitalitu. Prý je to genové. Jeho tatínek umřel v 95 letech, maminka v 90. Dlouhověkost je v rodě.
Bohužel můj kolega kameraman byl předevšírem schvácen střevní chřipkou a tak se na výlet odeberu sám a záběry si obstarám sólově. To ale není problém. Už se párkrát stalo, že jsem musel zpovídat nějakou osobu jen já, bez týmu. Nic nevšedního. Teď mě prosím omluvte ale musím si sbalit fidlátka a nacamrat to do kufru.
Na cestě do Břímky vede několikero mostů a můstků. Přes Břímku by měl vést stejnojmenný potok. V autě mi nefunguje klimatizace a tak se potím ve vlastní šťáve. Sic mám otevřený okýnko ale rozkrok mám v plamenech a mé partie jsou v parních lázních. Dneska je hodně přes třicet. Vítr není. Lidé bosky v sandálech. Starší lidé s kapesníky a mobilem s obří klávesnicí, kde je první volbou záchranka. Ženy, dívky odhalují lejtka, stehýnka. Některé i něco víc. Hospody praskají ve švech. Dvě piva a zásluhou vedra jste opilý. Mobil mi vibruje. Musím to vzít.
Ano, prosím.
Pěkně pozdravuju, vy jste ten redaktor z Prahy ?
Kdo volá, prosím ?
Bernát, máte se mnou dělat rozhovor.
Ach ano. Jistě, pane Bernáte, jsem na cestě. Proč voláte ?
No víte, já si to rozmyslel.
Co jste si rozmyslel pane Bernát ?
Víte, nebudu s vámi dělat ten rozhovor.
Můžete mi prosím říct proč ? Stalo se něco ?
Víte, včera jsem byl v nemocnici.
A ?
Řekli mi, že mám 2 dny.
Jaké 2 dny ?
2 dny života, že mi zbývají, víte ?
Proboha, a co se stalo, něco vám našli ? Ale přeci to tak nejde – jak přišli na 2 dny ? To je nějaké divné, pane Bernát.
Pane redaktor, mám 2 dny života, jelikož mám v hlavě obří nádor velikosti melounu. A ten metastázuje. Nebo spíš dometastázoval. Je k podivu, že jsem neumřel již dřív ale prý je to způsobeno faktem, že jsem pořád něco dělal a o zdraví jsem se nestaral. Psychika mě nějak držela. Jenže když jsem šel minulý týden na prohlídku a dělali mi různá vyšetření, tak zjistili, že mám několik let rakovinu. A že mám nulovou šanci na přežití.
To je mi moc líto, pane Bernát.
Mě taky ale na druhou stranu, já jsem na téhle zemi už dost dlouho a život to byl báječný, víte.
Pane Bernát, chci se Vás zeptat, jestli aspoň po telefonu nemůžeme udělat to interview ? Vím, že chcete být asi se svými nejbližšími a užít si s nimi.
Pane Redaktor, já myslím, že ve zkratce by se to dalo nějak udělat.
No, paráda...moc Vám děkuji aspoň za to, že...
PRÁSK !
Milý čtenáři a fanoušci seriálu Životopisy. V neděli 28.června do auta redaktora tohoto dokumentárního cyklu narazil šeděmodrý žigulík. Náš pracovník utržil zranění hlavy a má několikero zlomených žeber. Je po operacích a bude se chvilku dávat dohromady. Tím pádem Životopisy budou mít určitou pauzi, ne ale dlouhou, to se nebojte. O nehodě informovalo množství informačních zdrojů a médií. I kvůli faktu, že řidič žigulíku nehodu nepřežil. Při nárazu proletěl sklem a hlava odletěla od těla. Jiří Bernát, člověk, který měl být hlavní postavou nového dílu ráno po nehodě umřel. Umřel ale spokojený. Jeho žena mu udělala ještě poslední omeletu. Sice nedojedl poslední zbytky ani chlebem to nevyškrábal, nicméně chutnala mu. Pohřeb měl nádherný. Hrála mu vesnická kapela Lidovička a zpíval místní sbor Koleňanek. Náš redaktor Vám po mě vzkázal:
Tak mě srazilo auto. Neumřel jsem. Ten, co do mě najel ale jo. Bernát taky mrtvej. Jsem obvázaný obvazy ale jinak dobrý. Budu chodit na rehabilitace a následně budu vymýšlet další díly Životopisů. Tak se nebojte, že byste o ně přišli. Mějte se fajn !
Toliko.
